V dětství minimální přísun sladkostí a absolutní euforie a přežírání, když jsem něco dostala. Sladké miluju. Moje děti volně přístupné sladkosti každý den s přidělováním, berou si jen se souhlasem, občas podvádějí (což vidím z toho ujedeného množství). Vztah ke sladkostem máme shodný, milujeme je, ale dokážeme se ovládnout a nesežrat jich kilo, i když bychom to zvládli. Nadváhu nemáme nikdo, ale ani nejsme žádné tyčky, obecně je pro nás jídlo požitek. Dnes vím, že moje máma schovávala ty sladkosti před sebou, ale měla pověřit mě, abych je schovala. Ona je obézní celý život a když přijde k nám, tak ještě teď nechápe, kolik máme v košíčku sladkostí a jak kolem toho můžeme chodit a nevzít si to.