Monty, jo a přesně tyto opakované situace hladu při ne "jen tak ven", tedy jak píšeš

"(třeba když se vrací z kroužku, tak má fakt už hlad, končí cca v půl sedmé)"

řešíme v naprosté většině sváčou sebou. Od dětství přes pubošství až po dospělost. Pokud v místě kroužku byl vhodný bufet (jídlo dle našich představ a ne drahé), tak jsme ho využívali, jinak svoje v kroužkovém zavazadle (ostatně to byl obvykle školní batoh, mezi školou a kroužky to děti domů nestíhaly).