V kroužkovém pravěku ovšem většinou nikdo nikoho na kroužky nejspíš nevozil - děti chodily tam, kam se dokázaly dopravit samy. Za nás (80. léta) dokonce rodiče nikoho nevozili ani autem. Pocházím z menšího města (5.000 obyv.), kde se prostě chodilo pěšky, děti z okolních vesnic jezdily autobusem - nevybavuju si, že by kdykoliv za školní docházku někoho přivezli rodiče autem (obvykle byli v době zahájení školy už v práci, ranní družina nebyla) ... "Kroužků" (kam teda počítám i sportovní oddíly, ZUŠ atd.) bylo u nás celkem dost, některé stabilní, jiné se "rodily" a zanikaly (jak opadlo nadšení vedoucího nebo ten se dostal na VŠ, kvůli čemuž se této "aktivitě" věnoval atd.), já měla dlouhodobě sport plus k tomu kde, co mě zaujalo nebo mě přesvědčily kamarádky (jeden rok třeba mě přemluvili k účasti ve zdravotnickém kroužku, protože chtěli do soutěže někoho na "teorii", tak jsem milostivě svolila s podmínkou, že mě nebudou nutit dýchat do té panny a jiné pro mě "hnusy" - taková trošku "celebritka" jsem byla
) - pamatuju si kroužek přírodovědný, historicky, chovatelský ... Na umění jsem teda nebyla, ale možnosti se nabízely