myslím ale, že je to i o chuti (a návykovosti cukru)
v dětství jsme měli přísun cukrovinek omezený, např. návštěva či narozeniny či Vánoce, Velikonoce znamenalo dostat sladkosti. Já je snědla nejdříve, druhý sourozenec je měl v šuplíku ještě čtvrt roku, prostě chuď na sladké moc neměl.
Doma jsme byli vedeni, že cukr zdraví není a nebylo nám to moc dopřáváno. Prostě u nás dětí to bylo o chuti. Pro změnu já maso nemusela, sourozenec byl jak se říkalo (k velké radosti tehdejších dospělých) "masový". Takže zase bez ohledu na to co dospělý preferovali či ne, jeden jedl druhý ne.
Ale jinak souhlas, že někde to funguje (hlavně asi tam, kde dítě není na sladké-pokud je, tak neomezený přísun je asi problém, 80 bonbonů na posezení pravidelně se mi zdá problém, 20-30 nárazově OK, to našim dětem také dopřáváme, když je oslava, setkání, kde se holt sejde hodně bonbonů, tak si to užijí s ostatními dětmi).