" tak mu řeknu, že věřím, že žádný Bůh neexistuje. A že plně respektuji cokoli, v co se rozhodnou věřit mí blízcí."

Přesně něco podobnýho mi říkal můj táta.

A o náboženstvích mi neposkytoval žádný informace, k těm jsem se dostala až v rané dospělosti, a na mém postoji (nevěřím, ale respektuji víru druhých) to nezměnilo ani čárku.

Jestli není nakonec důležitější učit o toleranci než o konkrétních náboženstvích (i když to je samozřejmě zajímavý a pokud to někdo dokáže podat objektivně, tak jen do toho)