Když to vše ještě jednou čtu, je mi tě moc líto.
Myslím, že takový céres sis nezasloužila.
Podporuješ dítě ve všemožných i nemožných sportech, rozvážíš, plníš jeho přání. Ale když máš nějaké ty a navíc to ještě koliduje s talentem dítěte, tak ti kluk vstříc nevyjde.
Mně to moc nepřipadá jako vhodný příklad výchovy do života.
Možná to vidím jinak než většina ostatních...
Ale mrzelo by mě to stejně.

Navážu třeba tady,
Margotko,
ono tu došlo k nepochopení, že si přes syna plním svoje dávné ambice. Nechtěla jsem tu rozepisovat, že syn není tak úplně standardní dítě a že potřebuje v mnohém pomoci, i proto dělá tolik sportů (ikdyž to je spíš manželova záležitost, kdyby bylo úplně po mém, tak ho asi přibrzdim). On nežije v normálním světě, ale ve světě hokeje,fotbalu,tenisu,závodění,mistrovstí ČR,evropy,světa....
Škola, vč. té hudební je něco, co mu jeho svět narušuje a v páté třídě si nejsem jistá, jestli si tu školu vlastně uvědomuje. Proto se mu snažím ukázat i jiné směry, které třeba doufám někdy možná ocení. Pro mě je dobré znamení i to, že třeba na koncert se těší, že si potom jde sednout s klukama na pohár a neběží domu na biatlon nebo že při školním divadle dělá hudební doprovod atd., prostě maličkosti, které mu normální svět přiblíží. Ale pokud máte normální děti, tak se dá tohle těžko pochopit.

K vašim radám, ať se přihlásím sama, můžu jen říct, že v tomto směru už mi ujel vlak. Chodila jsem rok, ještě na střední, pak jsem si ale našla ke škole práci a už to nešlo skloubit. Naše hudebka tuto možnost nenabízí. Jako jo, vím že můžu seknout s prací a odstěhovat se do Prahy, kde to zřejmě půjde, ale jaksi musíme něco jíst a tak.....


K vašemu doporučení