Motivace normálních nehudebních rodin neznám.

V naší rodině je mnoho lidí, kteří se hudbou živí/živili, další se přidružili sňatkem. Obě děti jevily odmalička zájem o hudbu, byly vyhraněné takřka od narození (podle toho, jak reagovaly jako mimina a posléze, když jedno dítě zřejmě s hackerskými geny začalo v 1 roce vyhledávat na youtube (nevím, jak to dělala, ale nacházela pozoruhodné věci). Vzhledem k tomu, že naši nezvládli u svých dětí motivaci, zkusila jsem to po svém. Děti si chodily odmalička hrát s piánem a kočkama, poté začaly navštěvovat různé tanečky a balet. V místě, kde bydlíme, již tradičně hodně dětí/dospělých hraje a zpívá, někteří profesionálně. Děti od 2 let vymetly lecjakou operu či balet a jeden muzikál, často proto, že tam vystupoval někdo známý či příbuzný. Měly kliku, takže viděly i některé zkoušky a samy několikrát vystupovaly na velkém podiu a v opeře. Byly totálně nadšené.

Takže se logicky dostaly ke klavíru a mají kliku na výborného učitele. Jedna má výrazný talent, takže na to celkem v souladu se zákonem schválnosti kašle, druhá moc talentem neoplývá, ale zas je schopná vstát v 6 ráno a jít hrát etudy (to prosím nekecám). Takže druhá má výsledky, což první štve. První má tendence se na to vybodnout (ovšem nejraději by se vybodla na všechno kromě sledování youtube), druhá je pilná a chce se učit a poznávat (a ještě ke všemu to umí vyjádřit, jako kdyby stála na Oskarech a děkovala mamince, Bohu a Americe).

Té talentované hra na klavír a především spolupráce s učitelem přináší jednu důležitou zkušenost - že když totiž něco dělá, tak se něco učí, zlepšuje se. A hlavně se učí pracovat s chybou (je to typ, kterému jde všechno samo, a když ne, je ochotna tomu dobrovolně věnovat maximálně 3 vteřiny). Takže si to přenáší do normálního nehudebního života. Kromě toho CHCE umět hrát na klavír. Jen ji tedy obtěžuje to učení.

Druhou občas cvičení lehce prudí, ale má radost, že už toho hodně umí a baví ji to. Je vidět, že hraje ráda.
Obě teď začaly hrát čtyřručně a je to děsná legrace.

Mým cílem je, aby měly uvědoměle rády hudbu, byly všestranné a uměly ocenit, co jim přináší. To zatím vychází.
Cíl č. 2 je zatím lehce podprahový - až dříve či později odhalí existenci jejich hudebně profesionální sestřenice, tak aby měly dostatečný základ, aby je toto odvětví (nebo aspoň styl) nezlákalo.
Cíl č. 3 je praktický - kdyby se snad někdy musely přestěhovat do země původu jejich otce, pozice učitele hry na hudební nástroj by jim mohla zajistit slušné živobytí (ne jako u nás).