To asi je věc převážně vědomí sebehodnoty.
Vyzařuje to...jsou to neviditelné "vibrace", neviditelná "rezonance", na kterou druzí naprosto spolehlivě reagují.
Není to vidět, je to "cítit" pocitově, ale je to strašně silné.
Chyba není v druhých, vlastně není nikde - v nikom a ničem - jen okolí reaguje na to vyzařování.

Mně vyjdou druzí vstříc většinou silně nadstandardně, je to teda oboustranné. Ale občas jsem se taky dostala do fáze, kdy mi (blízcí, tím to bylo horší) vstříc nejen nevyšli, ale ještě na mě trochu "dupli". Pak jsem prožila fázi sebelítosti. Ustalo to až když jsem se na ně zdravě nas.rala.
Sebelítost je hodně destruktivní a nic neřeší, v určité fázi je lepší to naštvání...pustit ho ven a přetransformovat do máknutí na sobě v tomhle směru.