"Co tak pozoruju, tak v příbuzenstvu se vyhovuje tomu, kdo leccos zveličí, znásobí... a rodiče se mohou přetrhnout, aby svému potomkovi vypomohli. Ten, kdo stojí opodál se nějaké pomoci nedočká, pokud se teda neprezentuje jako chudinka. "

Tak to je logický - když někdo blízkej dá najevo "potřebuju pomoct, nestačím na to, je to vážný", tak mu lidi, kteří ho maj rádi, pomůžou, protože ho vezmou za slovo, kdežto když dá najevo "vlastně tak o moc nejde", tak ho vezmou taky za slovo, protože vysílá, že pomoct vlastně ani tak moc nepotřebuje. A lidi maj většinou svých starostí dost na to, aby sami aktivně vyhledávali, jestli někdo z jejich blízkých náhodou něco nepotřebuje (pokud nemá nějakej evidentní problém, jako třeba zranění, nemoc a tak).