Jo, Kudlo, to s autem nebyl nejlepší příklad.
Jde o to, že jsem se ve "zralém věku" dostala do rodiny, kde mají - z mého pohledu až úchylný - zvyk, že kdo o něco požádá, je povinnost mu vyhovět. Například - tu zahradu jednou dostane Pepíček. Já: hm. (pro jistotu, ale můj ne-pokerový ksicht říká: proč?) Odpovědi se mi dostane: protože chce.
Další, vysoko ceněnou vlastností je: kdo si dělá starosti, je lepší člověk. Jednou se řešilo, jestli ta kanalizační přípojka bude pasovat k těm odpadovým trubkám a jaké jsou to nervy. Já: ehm, nebylo by lepší to změřit a je hned po starostech? Bylo mi řečeno, že ty starosti jsou správné, protože to je důkaz, že se člověk "stará" a bere péči o dům a celkově život vážně. Říct, že já na to se.u, si nikdo nedovolí, chvála PB. A taková legrace je s nima často.