Kudlo, souhlasím.
Jakoby Valkýra žila ve skleněné krychli, do které se vejde jen ona se svou rodinou, rodiči a s několika burany sousedy. Krychle je malá, nic dalšího se do ní nevejde. A Valkýra ji nechce rozbít, vyjít do světa a zkusit najít jiné lidi.
Tak trochu se chová jako přerostlé dítě, které chce stále obdiv a lásku své matky, manžela... jenže ji nikdy nedostane, právě proto, co jí provedli nebo prováděli, což ona dobře ví, ale pořád se od nich nechce odpoutat jako dítě. Z obrovské frustrace to teď přenáší na dceru, která je v telecích letech, takže ví prd o životě a těžko docení matku, která si navíc pořád stěžuje. Valkýra se přirozeně cítí nedoceněna i od ní, za všechny výlety a věci a co dělala ona a ne její manžel. Takže spirála pokračuje.