Přidat odpověď
Renko, mám podobnou zkušenost. Párkrát jsem navštívila psychologa. Kvůli svým problémům. Je příjemné a ulevující se někomu svěřit, vypovídat se, ten druhý ti poskytne náhled toho neuzaujatého, což je velmi důležité a hodně to pomáhá. Dál je ale jen a jen na tom člověku, zda se rozhodne svůj problém nějak řešit, nebo ne. žádný odborník nikoho nedonutí udělat nějakou změnu, když ten člověk sám nebude chtít. A to se bavíme o dospělých lidech. Jak přimět dítě, aby se chovalo žádoucím způsobem, to by mě taky zajímalo. Každý, kdo má výbušnější povahu (včetně mě), chápe, jak strašně těžké je se v určitých situacích umět ovládnout, zachovat dekorum. Je to o velké sebekázni a disciplíně a je to boj pro dospělého, natož pro dítě. Není jiné cesty, než být dítěti sami vzorem, naučit se ovládat a ono z toho "vyroste", pokud my sami se nenecháme jeho výlevy strhnout. Ze vzteklouna nikdy flegmatik nebude, ale dá se naučit chování korigovat. Ale určitě to nebude během pár týdnů domluv u psychologa. Syn je taky výbušný od malička, ale v posledních dvou letech nastal výrazný posun k lepšímu. Musel k tomu ale dospět.
Předchozí