Haha, podrobné vyšetření. Jeden dětský psycholog mi řekl, že scénám musím předcházet a neustále se mu věnovat. Druhý mi napoak řekl, že si vynucuje pozornost a mám ho naopak nechat.
Takže odborné rady na nic, tušila jsem, že bude potřeba zlatá střední cesta. Pomoc z okolí veskrze žádná. Kolem 5-ti let řvaní postupně ustalo. Nicméně labilní osoba už asi zůstanu. A to jsem kdysi bývala těžkej flegmatik.
Ono se to těžko popisuje, ale ta bezmoc, nkonečnost a to, že člověk vlasně neví, co má dělat, je šílená. A zkušenost je to evidetně nepřenositelná.