Přidat odpověď
To jsme asi chodily do stejné školy. Já tedy od roku 81, taky nás z Vinohrad přestěhovali do Modřan a začala jsem dojíždět tedy až od páté třídy. Busem na metro, metrem na tramvaj. Celkem hodinu, autobusy narvané k prasknutí, opravdu tělo na tělo, to bylo fakt hustý, celým tělem se lepit na někoho úplně cizího a z druhé strany se někdo lepil zase na Vás, fuj. Kolikrát jsem měla pocit, že se mi rozloupne futrál do houslí, jaký to byl tlak. V zimě při sněhu a ledu do kopce busy ani nevyjely. Museli jsme to zvládnout, bez telefonu, kolikrát v metru jsem měla tu čest s exhibicionisty, no byla to síla. Dneska to taky není růžový, ale denně v metru potkávám děti prvňáky. Samostatně bez rodičů, nikdo se nad tím nepozastavuje.
Předchozí