Podle mně bude strašně moc záležet na tvé dceři. Ta cesta není úplně jednoduchá, ale dovedu si představit, že svého syna bych cca od 3. třídy pouštěla a on by to dal. Umí se orientovat v čase, v pláncích i v jízdním řádu - s čímž ovšem někteří lidé mají problém i v dospělosti. Takový ty "akutní změny" samozřejmě problém jsou, syn má mobil (mohu ho vzít téměř kdykoliv), tak snad by se dovolal nebo doptal. Stalo se mu to zatím jen jednou (nejezdí do školy, to má kousek pěšky, ale na tréninky), jeli poprvé po prázdninách a byli v šoku, že v přehledu zastávek, co ho ukazují v buse ta jejich nebyla (posunuli ji totiž o 100 m a přejmenovali ). Kluci jeli dva a syn říkal "my jsme to s A. pořád řešili, kde tak asi vystoupíme, až to jeden pán asi nemohl už poslouchat, tak nám poradil . Zavolat jedné z maminek je ani nějak nenapadlo, asi by jinak vystoupili prostě podle toho, jak by poznali okolí ... Ale pokud by dítě mělo ze samostatného cestování obavy až stres, tak to je potom asi těžké ho nutit, a upřímně řečeno představa, že bych měla dítě doprovázet takhle dlouhou trasou, jakou popisuješ, každý den tam i zpět (pokud bych třeba nepracovala poblíž atd.) je pro mě děsivá ...