Třeba za války v Bosně jsem viděl řadu příkladů toho, jakej vliv mají ti nahoře - politici, velitelé. Vždy výraznej, někdy zásadní.

Ne nadarmo se říká, že jednotka je taková, jakej je velitel.

Ale platí to i o politicích. Proto pětačtyřicátej vnímám hlavně jako selhání politických elit.

Hrozně moc, za války i po válce (co jsem mohl osobně sledovat v Chorvatsku, v Bosně a na Kosovu) dělal pocit beztrestnosti - "je to dovolený" "ti už se stejně nevrátěj" apod. Ale nebylo ve smyslu nějakýho zdivošštění, jak se to někdy chápe (tenká slupka civilizace/kultury spadla a odhalila naši pravou podstatu). Klíčová tam byla ještě druhá složka - pocit, že tím násilím dělají správnou, spravedlivou věc. Takže povzbuzování shora k násilí + příslib beztrestnosti. To bylo základem jak Křišťálový noci, tak poválečnejch násilností vůči Němcům. A není to podle mne žádná ani německá, ani česká, ani balkánská nebo jiná specialita, podle toho, co jsem se kde dočet o obdobnejch záležitostech napříč zeměkoulí, kulturama, náboženstvíma i dějinama, se to může stát kdekoli a kdykoli, pokud budou splněný vhodný podmínky: strach, ekonomickej zájem, odlišnost, povzbuzování k násilí, beztrestnost.