jedna moje známá to řeší furt. Přistěhovala se na Vysočinu. Dokud pracovala ve městě, všechno dobrý. Od té doby co se jí (doma) narodilo dítě a potuluje se s ním po okolí, má starosti, typu pomluvy, nevraživost. Cítí nevstřícnost od okolí. Řeší, jestli může pozvat na návštěvu k ní domů jednu cizokrajnou kamarádku, protože tvrdí, že ve vesnici jsou skoro všichni xenofobové a kdyby pozvala na návštěvu nedejbože muslimku, bojí se, že by ji odstřihli úplně. (nevím, jestli to trochu nepřehání)

V Praze se nějaká jinakost víceméně neřeší, takže ani netuším, co by nějaký průměr mělo být, není to tu důležité.

Pak znám ještě na venkově 2 rodiny, které začaly být brány za právoplatné sousedy poté, co umožnili sousedům zdarma využít část svých pozemků pro zemědělství. jedna rodina extrémně bohatá, jedna extrémně lesanovo-multikulti.