Ne, aby Pepa koukal rp. záviděl, ale aby mě(tebe) Pepa považoval za člověka s vkusem a stylem, jelikož mi na Pepovi záleží. V uličních a maloměstských pospolitostech to může mít sice charakter úšklebku (aby sousedi nečuměli, nezáviděli), ale záleží nám na tom na stejném principu jako v případě Pepy. Chceme s někým koexistovat podle obecně přijímaných norem společenství, které je nám sympatické nebo kde z nějakého důvodu (práce, bydlení) chceme (musíme) být.

Představte si život Robinsona ovšem se zázračnou možností mít jakýkoliv výrobek či službu.
Možná byste se po ostrově párkrát projeli ve ferrari a natáhli na sebe nějaký nesmyslný hadřík, nicméně za 5 let už by to v té osamocenosti nemělo ty grády