Kudlo, přebíráš si to mylně, ale nejsem si jistá, že mám momentálně dost energie na vysvětlování.
Stručný pokus - nejde o žádné nemístné míchání se do života, jde o to, že v povrchních vztazích se člověk dokáže více ovládat, více věcí je mu jedno, řeší se méně osobních záležitostí, je snadné protějšku ledacos s úsměvem odkývat a myslet si své.
V užších vztazích se člověk snaží být autentický, nechce se ovládat, ale chce se uvolnit a otevřít, tudíž snáz dojde ke střetu.
Příklad: se známými, s nimiž jdu někam posedět dvakrát do roka, půjdu klidně do podniku, který se mi vůbec nelíbí a kde mi nic nechutná, když mě tam pozvou, protože dvakrát do roka to v klidu přežiju, nesejde mi na tom a nestojí mi to za dohadování. Bližšímu člověku upřímně řeknu, že se mi jeho volba nelíbí a pustím se s ním do debaty, i s rizikem, že hledání přijatelného kompromisu chvíli potrvá.