Mám to jako Termix - jsem vyrostlá v křesťanském prostředí, proto jsou mi křesťanské zásady vlastní... a i když jsou okamžiky, kdy se nechovám úplně "košér"
, jsem si při tom vědoma, že jsem udělala něco špatného.
Nejsem praktikující věřící, nejsem ani k víře vedená rodiči, ale prostě můj mravní kodex a desatero se kupodivu dost překrývají.