Nezlob se, Kudlo, ale ty jsi fakt Majka z Gurunu.
Fakt nevím, s jakými lidmi se stýkáš, ale to, co píšeš, mi přijde úplně z jiný planety.
Sama mám přátele, před kterými se můžu (a opačně) jak slovně, tak reálně "svlíknout do naha", přesto mi přijde NORMÁLNÍ, PŘIROZENÝ a zcela morálně "bezúhonný" říct za jejich zády "ten Pepa si s tou novou prací naběhl na vidle, jsem zvědavá, jak dlouho mu to nadšení vydrží", protože nemám problém říct mu to do očí, jen ho nevidím zas tak často, aby mohl být u všech hnutí mé mysli.
Stejně tak ve chvíli, kdy si kamarádka přivede nového partnera (kamarád partnerku) neshledávám nic nemorálního na tom konstatovat, že mi přijde hezkej/obyčejnej nebo že má divnej účes, případně ošklivý zuby. A co jako? Je nějak morálně přijatelnější tvářit se, že to nevidím? Nebylo by to spíš trochu pokrytecké?