Kudlo, stále koukám jako puk na ten tvůj úvodní příspěvek. Přátelství přece nemůže být odvislé od toho, kolik toho o sobě řeknu. A neřekla bych, že pěkné přátelství znamená, říkat "pravdu" nebo drby.
Přátelé nemám od toho, aby mi večer na pivě říkali: "Mařko, myslíme to s tebou dobře, ale víš, jsi tlustá, a tak bys ...." Přitom Mařka moc dobře ví, že je tlustá, než na to pivo dojde. Nepotřebuju, aby mi přátelé říkali "pravdu", svůj život žiju já, takže těžko o mém životě budou vědět víc.
Ano, mám svěřovací kamarádku, ale svěřování a pitvání něčeho osobního není stálou náplní a už vůbec to není náplň pro více přátel.
To, cos napsala v úvodu, myslím, víc sedí na přátelství v partě. Ale takové přátelství velmi rychle pro některé lidi končí. Nevím, co je pěkného na tom, aby někdo z okruhu přátel nebo kamarádů ze mě vyzvídal osobní informace, aby mi mohl vpálit nějakou šílenou "pravdu", kterou prý netuším nebo aby to používal jako drby pro ostatní.