Dooly,
hodnocení a přetřásání? A to má být jako co?
Podívej, když budu mít kamarádku, která váží metrák a bude si pořád stěžovat, jak jí nezabírají žádný diety, a přitom si na každý naší schůzce dá dvě kafe se šlehačkou a velkej čokoládovej dort, nemám problém jí říct: "No jestli se takhle stravuješ furt, nemůžeš se divit, že nezhubneš."
A když se budu s jinou kamarádkou bavit o této osobě, je nějak pokřivené zmínit se v hovoru, že Božka je pořád stejná, stěžuje si na tloušťku a přitom se cpe sladkým?
Kde v tom vidíš něco nemorálního nebo společensky nepřijatelnýho? A proč by člověka, který to konstatuje, mělo něco nějak drát? Prostě konstatuje skutečnost.
Mně to tu přijde naprosto nesmyslně vyhrocené ad absurdum, protože většina lidí nemá jako svoji jedinou a nejdůležitější zábavu mluvit o svých kamarádech s ostatními, ale když už se sejde nějaká skupina, beru za zcela normální zmínit se i o momentálně nepřítomných.
Ano, patologické a hloupé by bylo, kdyby ses za zády Božky scházela s Máňou a Růžou a celou dobu té schůzky jste vzájemně drbaly Božku. Ale takhle to přece nefunguje. Božka je jen jedno z mnoha témat hovoru.