U přátel považuju za běžné to, že se vzájemně chápou, podpoří, důvěřují si a mlčí před jinými o tom, co si vzájemně svěří. Naopak nepovažuji za běžné vzájemné pomluvy, vynášení tajemství a sdělování nevyžádaných rad a zraňujících pravd (ve smyslu, jak psala ...j.a.s...). Ale sto lidí, sto typů vztahů, přátelství dvou melancholiků bude asi jiné než přátelství dvou sangviniků. A z vlastní zkušenosti vím, že jsou radikálové, jejichž pravda a zkušenost musí být univerzálně platná pro všechny, protože oni to vědí nejlíp (tolik k tvé poslední otázce v úvodním příspěvku). Přátelé, kteří by se chovali tak, jak popisuješ, by u mě velmi rychle klesli do kategorie "známý, ale vidět se s ním nemusím, jak je rok dlouhý".