Simiki, jojo, veselé odreagování na úkor druhého (tedy mně), to dobře znám . Taky byly situace, kdy jsem měla strach jít po ulici, taky jsem doma říkal, že je všechno OK, také jsem měla dojem, že je to nějaká moje vina, můje slabost, moje selhání. Docela by mě zajímalo,jestli se ti agresoři za svoje chování v dětství někdy stydí, nebo to pořád berou jako neškodnou kratochvíli, která nikoho nepoškodila...