A ještě chci říct, že se musíš smířit s určitými odlišnostmi, které tvoje děti mají. Já jsem třeba typ, který baví Bi- CHE, syn to nesnáší, musíme se smířit se čtyřkou, případně s trojkou na výzo jako jeho životní výkon.
Zas mu jde třeba matika, jiní už mají od malého gymplu doučko nebo už dělali reparáty.
Holka se povedla spíš přírodně po mně, ale zas ji nejde matika jako mně. Leckdy u toho i brečí - přitom to pak má správně.
Prostě to že celá vaše dynastie udělala gympl levou zadní neznamená, že to tak musí mít každý váš potomek.
Hodně bych mluvila se synem, co vlastně chce, co si představuje jednou dělat. Co by si přál, jestli v tom vidí budoucnost.
A nakonec v té kvartě u nás hodně děcek odcházelo na technické školy, zdrávky, ekonomky. To je taky možnost. Vždy má člověk na výběr.
Neboj, situace není bezvýchodná