Já myslím, že je to člověk od člověka. My zdravíme, naše děti zdraví - dokonce zdravíme i sousedy, se kterými jinak nemluvíme. Dětem vysvětlujeme, připomínáme zdravení od chvíle, co uměly mluvit. O to víc mě překvapuje, že třeba dítě od našich sousedů jen tupě hledí, ale nepozdraví. Rodiče nic neřeknou, nevšímají si ho. Myslím, že prostě někteří rodiče na to dbají méně