No tak já jsem ani tu omluvu nečekala, on průběžně brečel taky, já vím že v tom afektu to nemá cenu, to tlačil manžel. Spíš mě štve že řekne takovou blbost jako "ona by se měla omluvit". Já už si říkám že to začnu nahrávat ty jeho řeči, protože si to ani nepamatuju. Je schopný mi na mé pomalé vysvětlování a domluvání říct "mlč už" a podobně.
Pak se uklidní, přijde ke mě, že chce třeba pomoct s něčím, prostě má tu svoji normální náladu a přitulí se a já řeknu "víš, já ti ráda pomůžu, ale byla bych ráda, kdyby ses ke mě choval pěkně a nebyl na nás takový zlý" a on na to "já vím, maminko já se budu snažit, promiň"... ale pak mu zase přeskočí.

Přitom kdybych mu třeba říkala "to máš špatně, jak to píšeš, co to děláš" ale snažím se s ním jak s malovaným vajcem, už dopředu přemýšlím jako on abych nezmáčkla ten červený čudlík, a stejně se mi to nedaří.

Mám pocit, že jakkoli naznačím nebo on si přebere že "není nejlepší a bezchybný", okamžitě hledá viníka jiného než sebe a útočí na všechny strany....

achjoo