To znám, ty chceš, abych to měla špatně. Když to mastilka v tomto rozpoložení napsala sama, tak to bylo naprosto naškrabané a zmatlané. Paní učitelka jí zatím toleruje tiskací písmo, píše tak, protože jí dělá problém psát psacím. Mám to stejně, když píšu psacím, úplně to v hlavě bolí, jak se musím soustředit. Vynechávám písmena a sama to po sobě nepřečtu. U nás pomohlo jen mých několik vítězných bitev. Dítě pochopilo, že zůstanu klidná a budu trvat na svém (úkol), a cokoliv z její strany směřující pryč od úkolu, její utrpení prodlužuje. Když mě vytočí, vím, že odcházím, protože jí nechci nadávat a vztekat se. A utrpení se opět prodlužuje. Pořád jí průběžně opakuju, že co nám urychluje psaní úkolu, a co ne. Tím ji pořád udržuju pozornost správným směrem. Jsme stejné povahy, takže ona ví, že když se rozjedu, tak to musím jít taky rozdýchat.