Žirafo, máš pravdu, ale ono se to někdy hůř udělá než řekne.
Jsou situace, kdy prostě za tohle nikam nejde. Třeba v létě manžel chtěl jít s oběma dětma k vodě, dcera ready, nachystaná, oblečená, proti tomu kluk že půjde jen v plavkách bez trička. Tričko mít musí, protože má citlivou kůži, ví že na tom vždycky trváme a nikdy jsem ho nepustila bez. Tentokrát si postavil hlavu že prostě nebude mít triko.
Nakonec nešel, tatík žel s dcerou sám. Jakmile odešli, luplo mu v hlavě, začal se omlouvat a jestli je ještě může doběhnout. řekla jsem ne. Byla to ubrečená a hrozná hodina, byla jsem nejhorší na světě, navíc jsem přišla o své "volno" které jsem měla mít bez dětí, takže to bylo i pro mě těžké, ale prostě nešel.
Umím říct ne, ale prostě někdy jsou věci zařízené a domluvené a "nejetí" by znamenalo příliš velkou změnu plánu pro více lidí, i těch co nejsou rodina.
Nejeď třeba na dovolenou k moři, když je prostě vše zaplacené a domluvené.