Nerfko, přečetla jsem celou diskuzi, radu nemám, ale jen abys věděla, že v tom opravdu nejsi sama....když jsem četla úvodní příspěvek, tak jsem měla pocit, že píšeš o našem synovi - je mu 8,5, 3.třída, je tedy jedináček...ve škole a mezi cizími je to hodné, poslušné a úžasně milé dítko....doma má chvíle, kdy je taky naprosto báječný, milý, empatický, sám od sebe nám pomáhá, je v pohodě...a pak jako když přepne vypínačem, tak je z něj vztekloun, který vyletí kvůli každé maličkosti a hlavně když po něm něco chceme a chceme to "hned teď", to je krizový moment...to se potom vzteká, ječí, nadává nám, občas do nás i bouchne....Stává se to jak přes školní rok, tak i o prázdninách....Zatím nefunguje téměř nic....Máme to stejně i s těmi tresty nebo odměnami, nikdy u něj nefungoval nějaký motivační systém - body, odměny...bylo mu to po chvíli jedno, jestli něco dostane nebo ne....odmalička je nepotrestatelný a neuplatitelný...Hodně těžko snáší autoritativní chování a přístup, celkem brzy jsme zjistili, že s tím u něj nepochodíme...funguje na něj spíš rovnocenný přístup, jinak pak od něj každou chvíli slyšíme "když ty můžeš, tak já taky....no, aspoň vidíš, jaký to je.."apod. Jedinou větší odlišnost u nás vidím v tom, že teda úkoly a věci do školy dělá ochotně a klidně hned, sotva přijde ze školy, většinou to tu mastí a ještě se ani nepřevlíkne...ale to prostě jako by ještě patřilo do toho, kdy je v té škole, nebo někde jinde a je vzorný...přesně dané úkoly, co má ze školy - to není problém, navíc, oni toho dostávají minimum, to co píšeš, že jste měli za úkol, to jsme za celé dva roky nikdy neměli, obvykle mívají tři čtyři řádky psaní, NEBO pár příkladů apod., takže obvykle je to tak na 5-10 minut...a zdaleka nemají úkoly každý den....ale jakmile na něm chci, aby si udělal ještě něco navíc, tak už je problém....první dva roky jsme takhle bojovali s každodenním hlasitým čtením...letos už dobrý. Je toho víc, v čem vidím podobnost....i to, že se mu prakticky oba věnujeme nadstandardně, podnikáme hodně akcí apod... Jinak zjistila jsem, že na něj celkem funguje takový ten přístup "udělej si to teda jak myslíš, ale ty si to pak budeš muset odůvodnit, řešit apod...", to na něj docela platí....takže pokud nechce dělat něco do školy, tak mu prostě řeknu, že je to jeho věc, že můj úkol to není a bude to on, kdo to paní učitelce bude muset vysvětlit...zatím na to ještě nedošlo, většinou stačí tohle říct a nechat ho chvíli být, jít si po svém...a za chvíli je to hotové....to samé s tím oblečením - řekla bych mu klidně "tak si jdi v čem chceš, ale budeš to ty, kdo tam bude asi vypadat divně, ale jak myslíš, tvoje věc..." - fakt je tohle jedna z mála věcí, které u něj docela fungují, ale vyžaduje to od člověka hodně se ovládat, nevybuchnout hned, ale prostě klidně a vyrovnaně mu to takhle oznámit, co se stane když.... Držím palce a přeju hodně síly a pevné nervy