Mám doma hodně podobné dítko, tedy o rok mladší, ale také má mladšího sourozence, všude jinde než doma je vzorové. Já tedy doufám, že to přejde, že to musíme vydržet, že se musí naučit s tím pracovat. Mně přijde, jak ona je zvenku tak nějak naučená, že jí jde úplně vše a všichni ji vlastně chválí, že bere cokoliv, co se jí nepodaří jako selhání a začne takto reagovat. Ona má na jednu stranu úžasnou sebedůvěru, ale na stranu druhů si v hlavě posouvá laťku a je k sobě celkem náročná. K tomu oblékání, řešíme asi 2 roky, naposledy dnes, vlastně koukám na hodinky už včera.. navíc se s tím tématem oblečení vytasila venku, vlastně na cestě do školy, jindy je to, když spěcháme, prostě to dělá v tu nejméně vhodnou dobu, mně přijde vysloveně, že to na mě takto zkouší.. A ano, někdy se v ní vidím jako v zrcadle, já mám tedy menší temperament, ale vidím v tom tu akci a reakci.. Mně přijde, že musím být vždy o krok napřed, mít přichystáno něco v rukávu, je to často úplná hloupost, začneme lechtat, řeknu pojď, dáme Simpsony, vytasím se s čokoládou, ne, na principus odmeeeeeny, řeknu, jdeme se zvířetem a podrbem na zádech.. Mně přijde, že přehodí kolej a pak dobrý, dobrý pro obě. Vzpomínám si, že jsou to u ní dělala jako u malinké, když neměla náladu, začala jsem dělat něco pro ni nepochopitelného. Ve dvou letech jsem hledala něco na stropě, u té větší jsem se k tomu vrátila jen v té sofistikovanější podobě. Hloupý je, když není čas.. Jako za sebe musím přiznat, že i když jsem jako podstatně méně temperamentní tvor (i když s věkem se to zhoršuje, ale za to můžou i právě děti), tak také někdy cítím, že potřebuji upustit páru, a to jsem dospělá a trochu bych s tím pro mé stář a zkušenosti měla umět pracovat. Ona podle mě teprve hledá. Můj ideál je dospět časem do fáze, kdy sama řekne "mami, dej mi 5 minut" nebo to řekne sobě a na 5 minut dá nohy na psa.. Jenže takto bude moci řešit jen doma, že. Před ostatníma venku bude ta nej, jenže to se vrací zase oklikou na začátek, ona taková chce být, ta nej a docela se jí vše daří, ale musí pochopit, jak reagovat, když se nedaří.