Moniko, kamarádce bych to řekla. Víš, mně přijde, že my spoustu věcí moc řešíme. Vidím to na kamarádce "sousedce". Je jí 64 let a fakt se s nikým a ničím nemaže a vše jí v podstatě vychází výrazně líp než mně nebo nám s manželem, kteří vše moc řešíme, říkáme zaobaleně... Tahle moje kamarádka mi před naší dcerkou opakovaně řekla, že když je naše holka (puberťačka) naštvaná na nás rodiče, tak ji prostě nepozdraví a ani jí neodpoví na její pozdrav. Naše holka se samozřejmě musela cítit hloupě když to na ni "sousedka" takhle vybalila před námi, každopádně dostala vyhubováno před ní od nás, a potom jsme to ještě řešili doma a od té doby zdraví. A od sousedů vím, že je také naše děti zdraví, protože tu a tam je pochválí před námi...
Ale když jsme se pohádali s nejbližšími sousedy, tak vím, že je naše dcery přestaly zdravit. Potom jsme o tom s nimi opakovaně mluvili, že tohle není jejich boj a že ony jsou malé na to, aby nezdravily... takže dohlížíme na to, aby zdravily.

Sousedů dítě opravdu nezdraví. Když pozdravíme my, tak pozdraví, ale já cca čtyřicátnice nebudu přece zdravit čtyř nebo pětileťáka. Rodiče koukají, třeba pozdraví, ale dítě ne. Prostě ho ke zdravení nevedou. Sousedé další vedle mají také dítě stejně staré, a to křičí na sto honů "ahoj tetó" a dítě sousedů sedí vedle něj a kouká... zvláštní no.