Tino, na deti nekricim...na zadne. Ale....v nedeli byla mala na oslave narozenin, kde jsem byla i jako organizator /kamaradka se necekane ocitla v nemocnici, tudiz jsem pomahala s oslavou jejimu manzelovi/.
No a na oslave byla i dcerina kamaradka, co jsem o ni zde posledne psala /rve na nas, posle nas kamsi atd..atd.../.
S jejim otcem jsme se domluvili, ze ji pak odvezu domu, takze ji nemusi vyzvedavat.
Kdyz jsem holce rekla, ze jede s nama domu, zacala na me rvat, ze to snad nemyslim vazne, a Scheiße sem a Scheiße tam. A ac jsem fakt klidna persona, najenou, nevim proc, jsem ji odpovedela uplne stejnym tonem, zvysenym hlasem, uplne stejnym stylem jak ona mluvila se mnou.
To dite ztichlo jak pena. A nejen to dite, ty okolo na me taky vytrestily oci.
Tim nas rozhovor skoncil. Deti odesly do obyvaku a ja jen slysela od jinych. No tak presne takhle s nama mluvis. Se ti to jednou vratilo.
A nase mala rika....vidis to? Musis na moji mamu porad rvat? Nemuzes s ni mluvit normalne a slusne?..a ona...vzdyt vis, jaka jsem. Vzdyt me znas a vis, ze takova proste jsem...a me dite na to...to, ze vim jaka jsi jeste neznamena, ze to musim akceptovat...


No dite na me uz nervalo a snazilo se chovat slusne. Asi jsem mela zarvat uz driv. Neb jak je videt, muj klid a to, ze vime jaka je...ji jen utvrdilo v tom, ze to muze delat porad, a ze je to tak zrejme spravne