U nás to taky občas probíhalo hororově.
Někdy jsem byla tak urvaná z práce a povinností, že jsem se zmohla jen na zvyšování hlasu, většinou to nic moc dobrého nepřineslo, ale já si to až tak nevyčítala, mám taky jen jedny nervy.
Obecně se vyplatilo v klidu říct dítěti, že vidím, že je unavené a "pojď, dáme si spolu čaj a sváču a pak to půjde líp" a "ukaž, no máš to pěkný, zkusím to taky vedle na papír - tak schválně, kdo to bude mít hezčí" a podobné blbinky + motivace, že až to dodělá, zahrajeme si všichni karty, atd. Pak to šlo mnohem líp a ve finále se čas ušetřil, než když jsme po sobě hodinu štěkali.
Pak se ještě u nás osvědčilo dát vybrat např. ohledně toho oblečení (nebo čehokoliv jiného) ze dvou věcí - např. "Vezmeš si černé džíny nebo radši modré?" Kupodivu to pomohlo a vyhnuli jsme se tím scéně, že chce tepláky. Překvapivě pomohlo i zeptat se: "Chceš si dělat úkoly hned nebo až ve tři?" Tak samozřejmě, že ve tři, ale pak už to šlo bez scény - byl to její výběr.
No, obrň se trpělivostí a přeju, ať to brzy vychytáte ke spokojenosti všech