Tino, jj, když ten náš začal chodit do školky, tak se snažil držet fazonu (ne, že by se mu to dařilo, stížností bylo dost), a pak hodil nějakou šílenou řvací scénu nejdál třicet metrů za bránou. Prostě to muselo ven.

Blbý, že jemu ty afekty vydržely vždycky strašně dlouho, on se v nich zvláštním způsobem udržuje.