"Nechápu to, na mě a manžela nikdo dohlížet nemusel, rodiče taky nevěděli, co se učíme."

Jitys,
nápodobně, i jeho otec i já máme úplně stejnou zkušenost.
Jenže u syna je to ještě složitější - on se ochotně a rád učí to, co ho baví, s tím i sám přijde, řekne si o vyzkoušení nebo o tom učivu sám od sebe vypráví.
U toho, co ho nebaví, resp. v čem má mezery díky tomu, že první stupeň pročuměl z okna sice taky sám přijde, ale není schopný tomu ANI TAK věnovat pozornost. Neustále se to snaží vytěsnit. To je furt "počkej", "za chvíli", "jen si něco dodělám". Když ho donutíš jít HNED, tak úplně vidíš ten rozdíl.