Řešení je nevydírat dítě. Ono je jasný, že za takovéhle situace toho dítě má naloženo víc, ale zhoršovat tu situaci ještě tím, že mu de fakto vyhrožuju, že pokud nebude bezchybné, tak sbohem a šáteček....k tomu lze říct akorát FUJ. Spíš je na místě oceňovat jeho pomoc s řešením problematické situace a dávat najevo, že si toho člověk váží, a že ví, že se toho po něm chce hodně. A pokud bych se někdy z nějakého důvodu ujímala dítěte, ta bych to dělala s vědomím, že ho přijímám takové, jaké je.