Myšutko, nejde o vzorné dítě. Táta té mojí spolužačky taky dělal, co mohl. Co mu zbývalo? Dělal ve fabrice a dojížděl, šel na autobus už před pátou ráno. Osmileťák se teda sám vypravil do školy, vzali sourozence do školy a po příchodu domů (byli doma dřív než táta) mu pomáhali. Třeba jen tím, že si napsali úkoly a nakrmili domácí zvířectvo. Co si pamatuju, tak spolužačka říkala, že to sice bylo náročné, ale dalo se to přežít. Ja tu nic nepsala o dokonalých dětech, ale prostě o tom, že někdy se semelou věci, které člověk nechce, ale musí pak šlapat všichni jako hodinky a ne ječet sprostě na mámu, že po něm chce, aby si napsal úkoly do školy. To považuju za nevychovanost a sprostotu.