Tema kazdopadne slozity a zajimavy. Bojim se nejak vice generalizovat na mne taky neplati to co na jini lidi ... takze necekam, ze na ne bude platit moje zkusenost.

Po obou detech jsem do prace utikala rychlosti blesku kdyz jim bylo zhruba 12 mesicu (1 tyden pred, a u druhyho 3 tydny pred). U prvniho ditete jsem odchazela na materskou s neutralnimi pocity a otevrenou otazkou jestli se budu vracet do prace. Teoreticky jsem si dokazala predstavit obe moznosti. Ha !!! Prvni tri mesice doma pohodicka, po pul roce nuda k zblazneni, to jsme si prave nasli baby-sitterku (meho proziraveho muze to napadlo driv nez mne), kdyz melo dite zhruba 9 mesicu muz zcela vazne navrhnul abych zacala uvazovat co s praci, protoze nejsem ve sve kuzi. Tyden pred prvnimi narozeninami ditete jsem byla zpatky, nejstastnejsi na svete.
U druheho ditete byla situace jasna jeste nez se narodilo, do roka se vracim do prace, nic jinyho nepripada v uvahu. Prvni mesice po narozeni druheho celkem sli ok, starsi zacalo skolu, takze jsem mela i nejakou jinou zabavu nez pouze mimino, ale v jeho zhruba 4-5 mesicich jsme si najmuli chuvu a dodnes se ji nezbavili (teda s nejakym vystridanim).

Kdybych pred detma vedela to co vim ted, mela bych je znova? Uprimne premyslim a myslim ze ano. Mela bych jich vice nebo min? Ne, zase by byli dve. Drive nebo pozdeji? Rozhodne ne drive, a pozdeji, hmm nevim, mozna o par let pozdeji prvni, druhe tak nejak stejne (33 a 37). Celkove bych myslim zopakovala nynejsi zkusenost, ale fakt je ze ja nikdy zadne hrdinstvi dokonale matky nemela potrebu predvadet, takze mi z toho ani nestacilo hrabnout.
Poporodnich depresi jsem videla kolem sebe hodne, depresivnich matek dlouhodobe doma vidam kolem sebe hodne ted, kdyz uz maj 5-10 lete deti, problemy ve vztahu, problemy se sebou, s alkoholem, se vsim ... proste s naplni zivota.