Vážená dětská sestro,
tak to vidíte, nemám za sebou těžký porod s následným hojením pooperačního poranění. Mé dítě nemá naříznutou hlavičku, nebojuji s kojením, nemlátí se mnou hormony a přesto jsem nebyla schopna okamžitě rozlišit, kdo co řezal a kdo sešíval.
Nezlobte se proto prosím na šestinedělky, že nepoznají dětskou sestru od PA a nebo neví koho se na co mají ptát. Chápejte jejich duševní rozpoložení a na jejich omyl je s pochopením upozorněte (myslet si přitom můžete co chcete, jen by to na Vás nemělo být znát).

Přijímáte pouze objektivní hodnocení a jedním dechem zároveň přiznáváte, že "záleží samosebou na koho narazíte" ... Pak byla zřejmě objektivně zhodnocena práce těch sester s kterými se u Vás maminka, autorka původního příspěvku, setkala.

Možná to nebude příliš šťastné srovnání, ale mám za sebou 9 let práce ve službách, mám za sebou 12 hodinové denní i noční směny. Denně jsem se setkávala s několika sty lidiček a někteří mne samozřejmě neuvěřitelně štvali. Ale ani já, ani nikdo jiný z našeho 15 členného kolektivu si nesměl dovolit dát jim třeba jen najevo co se nám v té chvíli honí hlavou. Pokud byla zaznamenána jakákoliv kritika, vedení si mne okamžitě pozvalo na kobereček... S argumentem, že někdo je nepříjemný, ale někdo jiný zase moc milý, bych jen těžko obstála.
NIKDO SI NESMĚL DOVOLIT NEBÝT KE KLIENTŮM MILÝ.
Byť jen jeden jediný takový člověk pak mohl pokazit renomé celého kolektivu a proto se k jeho chování museli nesouhlasně postavit i ostatní kolegové. Naštváni byli na tohoto nezdvořáka, nikdy na klienta, jež si (většinou anonymně) stěžoval.