Přidat odpověď
Já si vždycky zase připadala hrozně divná, protože jsem děti odjakživa chtěla a na mateřské se mi líbilo. Kdežto moje vrstevnice vrtěly hlavou, jak můžu být závislá na manželovi. Spíš mě litovaly, že mám dítě (neužila jsem si podle nich dost).Obzvlášť s prvním dítětem, kdy mi bylo 20.
Děti mě sice taky stály síly, ale nemusím mít všechno perfektní, tak mě nevysilují prkotiny. Hlavní je, aby z nich vyrostli dobří lidé. Víc od své výchovy nečekám. Jestli bude mít VŠ nebo bude pracovat v zemědělství mě je vlastně fuk. Nikdy jsem nebyla zaměřená čistě na mateřství. Manažerským jazykem bych možná mohla říct, že pracuji na více projektech najednou. I když jsem měla doma kojence, tak jsem měla plno aktivit (studium, hudba, kultura, cestování). Takže obě mateřské byly skvělé roky.
Jediné kritické bylo, než jsem si s manželem nastavili efektivní komunikaci a správné vyjadřování citů.
Myslím si , že vyhoření na mateřské mají spíš ženy bez podpory okolí,které se soustředí pouze na mateřství a nemají vlastní zájmy.
Předchozí