Alraune - na reálném pískovišti mezi ostatními matkami, se moje děti mockrát neocitly, naštěstí - a pokud ano, vždy to bylo s někým, kdo mi přinesl od stánku Hoegaardena - to pak zmírňuje ty touhy po cracku nebo koksu s polonahými chlapy v tetovárně
První dítě jsem si pořídila ve stejném věku, druhé o dva roky a kus později. Tehdy mi to přišlo taky skoro brzo, dnes si říkám, že být o pět let mladší, jdu do třetího.

Nedávno jsme s otcem mých dětí lehce zabilancovali, neb tomu bylo u prvního dítěte 42 let, že jsme si za těch bezdětných 13 let docela dost užili a na rodičovství máme nárok, i když jsme lehce záviděli kamarádům (stejně staří jako přítel), protože jim děti odrostly a ve 40 byli v podstatě svobodní lidé... než jim děti pořídily vnoučátka, která jsou cca stejně stará jako naše děti a kamarádi zase lítají kolem plínek, dupaček, později ZOO atp.


Nejvíc mě pobavila přítelova kousavá poznámka na adresu jiných kamarádů, jejichž dětem bylo 18 a 21, když maminka potřetí otěhotněla: "Chápu - pořídíš si "to" brzo, máš ve čtyřiceti klid. Pořídíš si to ve čtyřiceti, ok, doteď sis užíval, ale posr... si celej život...to nechápu"
No a z toho bych mohla napsat článek o vztahu mužů k otcovství