Tohle třeba považuju za úplný nepochopení situace a za hraběcí rady.

Matky v týhle situaci zpravidla nebrečí proto, že to považujou za vhodnej výchovnej prostředek, ale proto, že jsou absolutně zoufalý.
Kdybych podle tý rady měla našemu expertovi dávat přes hubu, tak bych ho musela umlátit do bezvědomí, protože to vede jenom ke stupňování jeho nepříčetnosti. Podle jiných rad by taky seděl pořád zavřenej doma, zbavenej všech činností a prostředků, kterýma si buduje nějakou jakž takž sebeúctu a pozitivní sebehodnocení.

Z mý zkušenosti to vůbec není nedostatek respektu k rodičům (já nedostatek respektu u dětí rozhodně nemám, zastávám stanovisko, že trochu bázně boží jim určitě neuškodí a nejsem pro ně žádná kámoška), ale je to nezralost těch dětí v určitý sféře. Neschopnost vypořádat se s frustrací, se změnou. Ano, ventilujou tu frustraci ponejvíce doma, protože doma je pro ně bezpečný prostředí. A to je v pořádku. Teď jen, jak s tím naložit, že.

Nerfko, prosímtě filtruj to, neb oni nevědí, co píší, abych parafrázovala pana J.K.