Anni, ale u těch úkolů nejde o to, že by na dítěti matka klečela a nutila ho to udělat perfektně, to dítě se takhle klidně vytočí samo. Na to je expert můj mladší, dokáže kvůli blbině sám sebe dostat do stavu naprosté nepříčetnosti. (u něj je teda výhoda, že po takovém záchvatu, ponechán sám sobě většinou usnul).
Zakladatelku teda opravdu lituju, jak to tu tak čtu, došlo mi že to co má doma je jako kombinace mých dvou kousků.

A tenhle věk byl u nich taky kritickej. Napíšu co jsme dělali my, jestli to fungovalo nevím, ale přežili jsme, teď je jim 15 a 13 a je to výrazně lepší, ale nerada bych to zakřikla...

- nechodit ze školy rovnou domů - po cestě vypustit na hřiště, aby vypustili tu negativní energii co přes den nashromáždili, pořádně krmit, být na něj cíleně hodnej v okamžicích kdy to jen trochu jde a pomoct mu si to uvědomit, třeba tak že to druhý rodič okomentuje - ale nesmí v tom být výčitka. No a jak píší ostatní, záchvaty si nebrat osobně.