Anni, a jak bys postupovala, kdyby dcera ten úkol prostě neudělala? Kolik pětek a zapomínáků bys jí nechala dát? Ty píšeš o dítěti, co se za svůj úkol cítí zodpovědné. Ale jsou i děti, kterým jsou úkoly jedno. Fakt je to chyba ve výchově matky? Kdyby dítě nepřemlouvala od počátku, tak by si cestu k úkolům našlo samo? To je fakt revoluční myšlenka. Prostě by mu jednou začalo vadit, že ten úkol nemá? Tak to mě mrzí, že jsem to nevěděla dříve. Moje děti byly ponechány, ať si školu řeší samy. Ne z mojí lenosti, ale protože mě prostě nenapadlo, že na to budou kašlat. Já byla svědomitá jedničkářka, co sama vzala aktovku, udělala úkoly, sama si četla. Moje máma ani nevěděla, co se učím. Když měly první zapomenutý úkol, tak jsem se nenechala rozhodit. Pak odmítaly číst, trochu jsem je nutila, ale byl to jejich boj. No a po určité době mě začaly atakovat učitelky, proč se s dítětem nepřipravuju. Proč nemá úkoly? Proč nedělá to nebo to. Tak jsem si na to sedla a začaly ty boje, co má zakladatelka se synem. S jedním dítětem ustaly ve třetí třídě. Najednou dozrálo a škola byla jeho starost, i když žádný svědomitý žáček, občas prostě na to hodilo bobek. Do té doby očistec. S druhým dítětem bojuju doteď. Není to už takové, jako u zakladatelky, ale pořád to není standard. Občas je období, kdy funguje, občas musí přijít zase dozor maminky.