luthienko,

přesně tak.

Pokud ten člověk není už úplně mimo, tak bych maximálně nabídla pomoc (ale jak se znám, tak bych spíš akceptovala žádost o pomoc a snažila bych se nedat na sobě znát znechucení, sama bych se do toho rozhodně nehrnula).

Nebylo-li by to akceptováno, přiznám se, že by se mi ulevilo.

Myslím, že nepořádek někoho jinýho fakt není moje věc a je mi to úplně u zadele, jestli má někdo doma pořádek nebo ne.