Je to náročné, někdy se to sejde, ale pak zas bude líp. Pokud by za mnou v jakémkoliv věku dítě přišlo, že potřebuje pomoct se školou a bylo to v mých silách, tak pomůžu. Ale moc dobře si pamatuju ze své školní docházky, jak jsem toho občas zneužívala, abych měla alibi, že jsem se to něco učila. Ale občas jsem opravdu něco vysvětlit potřebovala a z těch pár rad z matiky od táty těžím v podstatě celý život.

Co se návštěv týká - ctím pravidlo, že každý si rozhoduje doma sám. Takže když šla dcera ke spolužačce, kde dělaly společně úkoly, je to věc "domácích", jak si to zařídí.
Ale když ta spolužačka přišla k nám, že máma vzkazuje, že si mají nejdřív udělat úkoly, tak jsem skřípala zubama, ale OK. Pak přišla s tím, že potřebuje něco vysvětlit, což jsem udělala (ta holka pak z toho dostala jedničku a já měla upřímnou radost). Ovšem když začala chodit každý týden s tím, že potřebuje vysvětlit to a to, tak jsem jí řekla, ať si někde zaplatí doučování, že chodím do zaměstnání a kolikrát nemám skoro čas poradit ani svému dítěti.