Přidat odpověď
Mně takhle vyvádí starší synek taky, má teda AS, ale připisuji to spíš povaze. On nemá chuť se snažit, všecko by chtěl mít bezpracně. Když mu něco nejde, nedělá to vůbec. Jsem z toho dost nešťastná, mám pocit, že to do života fakt není dobré...
Trochu pomáhá pozitivní motivace, chválit, chválit, chválit a furt podporovat.
Zároveň se mu snažím jít příkladem, začala jsem před 3 lety sportovat a i závodit, tak mu povídám o tréninku, o tom, že se pomaličku zlepšuju, ale musím makat, že největší soupeř je člověk sám sobě a je zajímavé se snažit překonat sám sebe.
Snad mu to něco dává, třeba se to v té hlavě někam ukládá a časem zužitkuje. Doufám, že to s postupujícím věkem trošku přejde a on bude ochotný zabrat i mimo zónu komfortu
Předchozí