Jako dítě jsem maminku obdarovala "živými květy" samozřejmě se tvářila, že má radost. Byla jsem šťastná, že se jí dárek líbí.

Onehdá jsem něco hledala u rodičů doma a ejhle - krabička a v ní 2 lahvičky této úžasné vůně - nedotčené, pečlivě (nejspíš cíleně hermeticky protipachově ) zabalené. Zasmála jsem se a navrhla mámě, ať je vyhodí, že to pochopím
Říkala že ne, že si je schovává celou tu dobu, takže je přece nevyhodí...docela mně to zahřálo u mého lehce okoralého srdce ženy středního věku...


PS: myslím že vkus na vůně a kosmetiku obecně mám dnes dobrý (a ne levný), ale ať mi děti donesou darem cokoliv, snažím se to používat a nebo aspoň uschovat (pokud to použít skutečně nelze), protože vím, že to byl dárek pro mně, z lásky.

Ještě dnes si vybavím tu holčičku v socialistické drogerii sedmdesátých let, jak dlouze rozmýšlí, zda konvalinky nebo růže pak koupí oboje, protože to bylo prostě oboje tak moc krásnéa pro maminku...